festival post-žánrové menšinové hudby
21. - 22. 9. 2012
Café V lese (Krymská 12, Praha 10)
pátek 21. 9.(start 19:30)
„Starý špinavý BMW se subwooferem na prašné cestě v nějakém zapadákově tankuje na benzínce Las Vegas a míří někam na východ…“ Tak kdosi charakterizoval loňskou desku polských hiphopových experimentátorů Napszyklat s názvem Kulturshock. Ne náhodou na ní hostuje MC Dälek ze stejnojmenných amerických ikon temného „abstraktního“ rapu, uslyšíte tam ale i Slováka Beneho, české duo DVA a další hosty. Už po prvních dvou nahrávkách se z „Napszyklat hip hop“ stalo synonymum originálního přístupu k žánru s použitím živých nástrojů (bicí, kytara) a kapela se rychle dostala za hranice domácího kontextu (letos vystoupili mj. na festivalu Primavera Sound v Barceloně). Jedna z nejoriginálnějších loňských desek v rámci středoevropské scény pak pasovala Poláky na hudební objev, který inteligentně spojuje hiphopovou řeč s výraznými syntezátory, syrovou elektronikou, útržky terénních nahrávek i post-industriálními samply. Čerstvým přírůstkem do diskografie je sólový debut zpěváka a zvukového experimentátora Roberta Piernikowského Sie Zegnaj, který vyšel v červnu na značce Few Quiet People.
Duo z okruhu slovenského vydavatelství Atrakt Art hravým způsobem reaguje na rozvernější větev japonské extrémní improvizační scény. Hráč na elektroniku Slávo Krekovič a saxofonista a vokalista Miro Tóth, oba velmi aktivní v mnoha dalších projektech experimentální elektroniky, noise, volné improvizace a soudobé vážné hudby, založili skupinu v roce 2007. K nahrávání debutového alba (2011) přizvali vídeňského bubeníka ddkerna, známého mj. z hardcoreové skupiny BulBul, Broken.Heart.Collector nebo spoluprací s Philippem Quehenbergerem či americkým outsiderským písničkářem Jandekem. Všestranná, ale zároveň nekompromisní ddkernova hra dokonale zapadla do estetiky Shibuya Motors a přinesla album, které přirozeně přechází z jedné polohy do druhé, propojuje brutalitu s humorem, lehkost s pochmurností, sevřenost s rozkladností, aniž by třeba jen na okamžik upadlo do akademické strnulosti.
Maďarská zpěvačka, básnířka a ilustrátorka Kinga Toth tvoří společně s kytaristou a vizuálním umělcem Gergely Normalem dvojici, která balancuje na pomezí syrového post-punkového minimalismu a expresivní lyriky. Za vznikem jejich jména se skrývá chyba, ironičtí jsou i na svém novém albu Inner Rooms, které vyšlo 2. srpna na labelu Turbinicarpus (ten ho nabízí také volně ke stažení).
Na své první nahrávce RCL-290 (2011, ClinicalArchives) ovládal Jan Faix alias Count Portmon dutý kapesní magnetofon International AM/FM Radio Stereo CasettePlayer s olámanými dvírky a bez kazety uvnitr. Puvodne konceptuální experiment však nezustává ve své soukromé dutine a v roce 2012 mužeme jeho skladby slyšet hned na dvou aktivistických kompilacích (dAdA ACTa; Prison Blues na podporu uveznenému umelci Romanu Týcovi) a predevším na novém albu Moranella, které vychází jako free download u ostravského sdružení Hluková sekce. Je složeno výhradne z odpadních elektronických zvuku a herní moment pri práci se zvukem tu predstavuje estetické a zároven i politické východisko. Pro festival se projekt rozroste na duo: Jana Faixe doplní hráč na modulární syntezátor Ken Ganfield.
sobota 22. 9.(start 19:30)
Americký performer známý především z kultovních To Live and Shave in L. A. nebo ze společné desky s newyorskými Sightings z roku 2004. Po mnohaletém působení v různých těžko stravitelných skupinách (včetně rané sestavy Pussy Galore) v Miami Beach v roce 1991 položil základ sestavy, jejímž rozrůstáním se zvuk postupně obohacoval a zhušťoval do stále excentričtější podoby (v proměnlivém složení figurovali třeba Andrew W. K., Rat Bastard, Thurston Moore či Sickboy Milkplus). Směs mnoha vlivů – musique concrète, rockové avantgardy, dubu, ale také obskurit typu Nihilist Spasm Band – by se dala nejspíše označit jako noise. Až na to, že i tuto dost volnou žánrovou charakteristiku Smith odmítá s důrazem na žánrovou rozmanitost, zmnožování heterogenních prvků a využití „všech existujících možností, včetně těch katastrofických“. V roce 2008 Smith založil v Hannoveru, kde dodnes působí, label Karl Schmidt Verlag (KSV), jehož katalog dnes čítá impozantní množství limitovaných cd, jež spojuje přístup radikální disrupce: „mikro-edice, žádná propagace, žádné podbízení.“ A pokračuje v sólových performancích založených na excentrickém vokálu, ve skupině Rope Cosmetology a v různých kolaboracích, s Kevinem Drummem, Blue Sabbath Black Fiji, Patrickem Spurlockem či nedávno s Aaronem Dillowayem.
Ve Vídni sídlící avantgardní acid freerockovou skupinu založil v Kalifornii v roce 1988 kytarista a vokalista Eric Arn, poté co opustil legendární psychedelickou garage kapelu Crystalized Movements. Losangeleská éra vyvrcholila v roce 1994 deskou Yet More Wondersofthe Invisible World na labelu September Gurls, další desky už primárně proměnlivá a nomádská sestava natáčí postupně v Bostonu, San Franciscu a od roku 1999 v texaském Austinu, což také výrazně ovlivňuje jejich zvuk. Na albu Beingsof Game P-U (2001, Camera Obsura) hraje mj. kytarista Tom Carter z Charalambides, v rozšířené sedmičlené sestavě pak vydávají Thin Shellsof Revolution (2003). Krátce před odchodem do Evropy nahráli během roku 2004 kriticky velmi ceněné album Loss of Affect. Od zkreslených kytarových konstruktů 90. let došel jejich zvuk přes rozvolněný instrumentální rock až ke komplexnímu tvaru, kde má místo freak-out psychedelie, elektronické experimenty i freejazzové elementy. O znovuvydání desky se pak postaral portlandský label Strange Attractors Audio House, stejně jako o zatím poslední desku Last Worldly Bond (2010/2011), na níž se Primordial Undermind představují v zatím nejlepší formě, v sestavě Eric Arn (kytary, vokály), Meaghan Burke (cello), Lukas Schöller (electronika, noise), Daniel Schmelz (basa) a David Schweighart (bicí, perkuse).
Společná performance zvukové umělkyně Markéty Cilečkové (CIL) a vizualisty Petera Gondy (GND). Výchozím materiálem zvukových příběhů CIL jsou terénní nahrávky, které při vystoupeních ráda doplňuje hlasem a kytarovými krabičkami a snímači. To vše vrství v impozantní hlukové stěny, které naživo generovanými vrstvami digitálního bordelu zviditelní slovenský vj GND. Oba spolupracují mj. s experimentátorem v prostředí Pure Data Michalem Cábem (Cabowitz), s nímž vystoupili v roce 2011 na festivalu Multiplace se svou vizuálně-zvukovou reinterpretací kultovního díla Dream Machine Briona Gysina.
Pražský projekt se od syrové atmosféry primitivních transových rytmů, které narušují drobné chyby a záchvěvy, a stylizovaných neumělých písní zpívaných z deliria dostal v aktuální tvorbě v duu, jež si říká rovněž Sister Body, k „tříštivé, ale přesto nutkavě taneční hudbě“, ze které ještě více vystupuje podtón melancholie, nebo spíš paradox její vzdalující se ozvěny. V dokumentu o jejich domovském labelu KLaNGundKRaCH na Artyčok.tv svou produkci charakterizují jako „využití veškerý neurózy, která je skrytá v tzv. normální hudbě“. Po eponymním debutu (2008) následovalo EP Not So Emty (2010) a singl Dreamkiller (2011). V červnu 2012 byl zveřejněn mix Trance Sleep, který se nese v příznačném duchu „distant rave music“.
1 den: 170 / 150 CZK(studenti, nezamestnaní, lidé na šikmé ploše)
2 dny: 300 / 250 CZK(studenti, nezamestnaní, lidé na šikmé ploše)
A2 - kulturní čtrnáctideník
Americká 2, 120 00 Praha 2
dramaturgie: klamm@advojka.cz, klimes@advojka.cz
média: kaplan@advojka.cz